Digitální technologie nabízí širokou škálu nástrojů, které mohou žákům se speciálními vzdělávacími potřebami usnadnit a zpříjemnit učení. S dětmi s nejrůznějšími potřebami při vzdělávání se setkává již téměř každý učitel. Všichni bychom jim rádi dopřáli co nejvíce individuální přístup, ale to bohužel není vždy možné. Díky studiu speciální pedagogiky jsem měla možnost nahlédnout pod ruce lidem, kteří pracují s dospělými i dětmi s různým typem znevýhodnění. A o svoje zkušenosti a poznatky bych se s Vámi ráda podělila.
V některých ze svých předchozích článků jsem Vám okrajově představila možnosti zapojení digitálních technologií do práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Tento článek jsem se rozhodla věnovat dané tematice celý. Jak jsem psala, děti s potřebou individuálního přístupu jsou již součástí běžného vzdělávání, tudíž také toho mimoškolního. Pojďme se tedy podívat na konkrétní příklady, které jsem měla možnost alespoň z části vyzkoušet u nás v Centru robotiky.
OZOBOT
Ozobot umožňuje dětem učit se zábavnou a hravou formou. Často může jít o prvek, který žáky motivuje ke splnění různých úkolů. S pomocí barevných kódů můžou vést děti robota po dráze a řešit různé logické problémy. Ozobota je možné využít u dětí s řečovými problémy nebo dětmi, které nemohou či z jakéhokoliv důvodu nechtějí verbalizovat své potřeby a názory. Na větší papír je možné rozmístit a nalepit obrázky s různou tematikou: co má kdo rád či nerad, pravidla, emoce či s matematickými příklady nebo vyjmenovanými slovy s chybějícím i/y. Žáci mají poté za úkol čárou spojit například svou fotografii s obrázky, které vyjadřují co dané dítě má rádo, nebo propojit všechna slova, do kterých patří doplnit měkké i. V tu chvíli se Ozobot stává „hlasem“ dítěte, které se s jeho pomocí může vyjádřit. U starších dětí může podobným způsobem fungovat například iRobot Root, kterého díky magnetu můžeme připevnit na bílou magnetickou tabuli a žák tak může například vyprávět příběh (obrázky po tabuli a žák je projede ve správném pořadí – můžeme využít například u recitace básní).
PHOTON
Robot Photon je další interaktivní nástroj pro výuku programování. Pomocí aplikace mohou děti robota ovládat joystickem, malovat mu cestičky či jej programovat pomocí bloků. Tím si procvičí logické myšlení, zdokonalí své programátorské dovednosti a také potrénují pravolevou orientaci, jemnou motoriku a koordinaci oko-ruka. Z pohledu speciální pedagogiky by tento robot mohl přispět k rozvoji u dětí s deficity dílčích funkcí, u žáků s obtížemi při osvojování prvopočátečního čtení, psaní a počítání. Pomocí řízení joystickem či kreslením cesty prstem trénují děti nejen trpělivost, ale také koordinaci oko-ruka či orientaci v prostoru. Právě s orientací v prostoru či s pravolevou orientací mívají často potíže žáci s dyslexií a dyskalkulií, kteří často potřebují nácvik také kognitivních funkcí (pozornosti, paměti).
iPAD
Co se týče iPadů, děti jejich obsluhu zvládají téměř bez zásahu dospělého. Jejich velkou výhodou oproti stolním počítačům je velikost a mobilita. Pokud se zaměřím na možnost využití iPadů u dětí s SVP, je důležité oddělit výukovou část a část stimulační. Co se týká vzdělávání, iPady mohou díky aplikacím zaznamenávajícím hlas pomáhat dětem s tělesným či se smyslovým postižením při psaní poznámek. U dětí s lehkým mentálním postižením lze využít aplikaci StopMotion (nebo její alternativy jako třeba PiximakeyEdu). V aplikaci tvoří žáci krátké animace ze sekvence fotografií. A v čem je to dobré? Žáci si učivo, které jim v textové nebo mluvené formě nedává příliš smysl a neorientují se v něm, převedou do vizuální podoby. Příkladem může být zpracování koloběhu vody. V psaném i mluveném přednesu se děti s poruchou pozornosti lehce ztratí. Pokud si však vytiskneme zjednodušený obrázek koloběhu vody a dáme dětem do ruky kousek modelíny, mohou si vytvořit vlastní, pro ně srozumitelnější, vzdělávací materiál. Z modelíny si děti vyrobí kapičku, kterou postupně posouvají po obrázku ve směru koloběhu vody, a mění ji v řeku, jezero, mráček a opět v kapku. Nejen že si díky digitální technologii vytvoří srozumitelný „zápis“, ale trénují i pozornost či jemnou motoriku.
Psala jsem také o stimulačním efektu iPadů. U dětí s autismem či s ADHD si občas nevíme rady s nepozorností, nesoustředěností, případně se záchvaty. Možným řešením jsou aplikace Atomus nebo Fluidity. Jde o kinetické interaktivní grafické nástroje, které mohou dítě uklidnit a pomoci mu se opět zkoncentrovat a zaměřit svou pozornost.
Toto byl jen krátký výčet možností, jak zapojit digitální technologie do výuky i ve třídách s dětmi s různým typem speciálních vzdělávacích potřeb. V současné době se také do značné míry stává pomocníkem umělá inteligence. Ta může jednak pomoci učitelům s přípravou, ale také žákům, kteří mají potíže s psaným projevem. Do chatbotů žáci zadají klíčová slova, nebo celý svůj text a AI jim text poupraví či pomůže napsat. Žáci tak budou moci pocítit úspěch například při projektech či referátech.
Doufám, že Vám alespoň něco málo z těchto myšlenek pomůže. Budu moc ráda za Vaše postřehy z práce s digitálními technologiemi s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.
Na počtenou zase někdy příště,
Terka Šmídová