Někteří si možná při přečtení titulku tohoto článku vybaví heslo „škola hrou“, které je spojováno s Janem Amosem Komenským. Mnozí jen protočí oči a čekají další slova o tom, že by si děti měly ve škole hrát. Nebojte, není tomu úplně tak. I když ke Komenskému se možná v závěru také dostanu.
Ráda bych s Vámi v tomto článku sdílela částečně žitou a částečně zprostředkovanou realitu učitele. Konkrétně ve vnímání času v závislosti na potřebě probrání učiva. Moje maminka je paní učitelkou na základní škole, a tak jsem měla možnost nahlédnout do sboroven už jako malá holka. Co si pamatuji, tak se ve školách řešilo, že učitelé nestíhají s žáky probrat veškeré učivo z osnov. Jako žák a student jsem poslouchala, že ročníky před námi byly chytřejší, že s nimi se toho stihlo víc než s námi. Jako učitel jsem slyšela, jak změny jenom přidělávají práci, že už takhle učitelé nestíhají probrat, co potřebují. A k tomu všemu by měli zapojovat digitální technologie, kterým nerozumí, do výuky? Když jsem si sama na nějaký čas obula učitelské boty, nečekejte dramatický zvrat, taky jsem si stěžovala. No a na co jiného, než že je málo času – na všechno!
Jenže… Asi jsem si v tu dobu málo hrála, a tak jsem začala zlobit samu sebe. Často jsem si říkala: „Terezo, takhle to ale dělat nechceš. Nediv se, že je to nebaví, tebe to taky nebavilo!“ Učila jsem vlastivědu u čtvrťáčků a měla jsem hroznou potřebu jim učení neotrávit. Tak musela přijít změna. Nebyla to nijak drastická, radikální změna, že bychom vyhodili učebnici a jen jezdili po exkurzích. Na to opravdu nebyl prostor, ani nastavené myšlení.
Začala jsem zlehka, různými vlastními výukovými materiály. Když jsme probírali Českou republiku, vodstvo, pohoří či města, vyrobila jsem každému žákovi trojvrstvou slepou mapu. Byly to jen čisté mapy České republiky s vyznačenými hranicemi. Žáci si zakreslili do jedné mapy podle instrukcí řeky, do druhé pohoří a do třetí města. Tím si sami vytvořili vzdělávací materiál, který jim propojil 3 kapitoly, jež se podle učebnice učily odděleně. Pokud bychom tímto způsobem učivo nepropojili, těžko by se pak mohl člověk zlobit, kdyby děti uměly najít Prahu, vyznačily by tok Vltavy, ale nedokázaly by říct, která řeka protéká hlavním městem. Měla jsem z toho takovou radost. Především když jsem viděla, že děti princip chápou a dobře se jim s pomůckou pracuje. Ale nestačilo mi to.
Měla jsem za sebou již několik let jako lektor v Centru robotiky a chtěla jsem své zkušenosti zúročit. Jenže na něco většího jsem se jako začínající učitel, který v daný rok státnicoval, nezmohla. Ale dotyková obrazovka posloužila nejlépe jak mohla. Vytvořit si rychlou hru v nástroji Wordwall nebo Learningapps nebylo složité a děti byly z aktivit vždy nadšené. Většinou jsem k takové formě sáhla při opakování. Interaktivní cvičení se mi ale osvědčilo také při ústním zkoušení dětí s SVP. Použití technologie bylo do jisté míry spíš ulehčení než přidělání starostí. Přestože jsem z počátku měla problém s časem, zapojení digitální technologie, i když jen v takto jednoduchém formátu, mi čas neubralo, ba naopak. Použití mělo smysl, věděla jsem proč a kdy jsem danou technologii zvolila. Hodinu to vždy obohatilo.
Proč tohle všechno ale vlastně píšu? Práce učitele je ovlivňována změnami v rámcovém plánu, příchodem nové informatiky, příchodem AI a různými dalšími změnami, které nemáme vždy možnost ovlivnit. Některé změny jsou dočasné a u jiných tušíme, že budou mít dlouhodobý až trvalý dosah. Přestože bychom měli naše žáky připravovat na budoucnost, často vůbec nevíme, jak bude vypadat. Možná bychom se právě zde, v tuto chvíli, mohli obrátit na v úvodu zmiňovaného J. A. Komenského, který pravil: „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni jeho občané.“ Pojďme tedy vzít tu naši budoucnost (nebo budoucnost našich sourozenců, dětí, neteří, synovců či vnoučat) do vlastních rukou a vychovejme děti, které třeba budou umět kriticky myslet, dávat věci do souvislostí, hledat různé cesty k úspěchu. A to třeba právě díky používání digitálních technologií. Tak si pojďme hrát!
Na počtenou zase někdy příště,
Vaše Terka Šmídová