Je ze mě paní učitelka

V mnoha zemích se dnes slaví Mezinárodní den učitelů. V České republice ho slavíme na výročí narození Jana Amose Komenského, a to 28. března. Dovolte mi ale, abych ho oslavila tak trochu i dnes, protože pro mě je letošní školní rok tím prvním, kdy jsem takzvaně jedna z Vás.

Být paní učitelkou chtěla téměř každá malá holčička a já jsem rozhodně nebyla výjimka. Ne proto, že jsem měla možnost zažít pedagogickou profesi v rodině, ale proto, že rozložit několik sešitů v pokojíčku na zem do předem určených míst, které připomínaly lavice, bylo prostě a jednoduše neodolatelné. Červená propiska se stala mou nejoblíbenější psací potřebou a jakmile mi rodiče koupili tabuli, prach z křídy byl úplně všude. A tak bylo předem jasné, že se přihlásím na „pajdu“. Školu jsem vystudovala a po složení státních závěrečných zkoušek jsem vyrazila vstříc prvnímu zaměstnání. Záhy nato přišel náraz: „Pro Vaši aprobaci nemáme volné místo.“ Sen se mi v několika e-mailech podobného znění rozplynul. Prošla jsem tedy zaměstnáními, která směřovala úplně jinam než učitelství.

V únoru roku 2020 se na mě ale usmálo štěstí a já nastoupila jako metodik vzdělávání do Centra robotiky. Možná si říkáte, že přece pořád nejsem ve škole. To je pravda, ale díky našemu Centru robotiky vzdělávám. A jelikož praxe, teď nepočítám povinnou praxi v rámci studia, je opravdu důležitá, zařídila mi naše paní ředitelka Martina Ceková možnost být tou opravdickou paní učitelkou od letošního září. A já jsem tak měla 12. září 2023 příležitost si poprvé stoupnout před 27 čtvrťáčků na ZŠ a MŠ v Božkově v Plzni.

A jak se mi bude dařit v mém učitelství dál? To se uvidí! Ale věřím, že vše bude skvělé. Tak mi držte palce a třeba právě 28. března se Vám ozvu znova s dojmy a zážitky ze školy.

Vzpomenete si Vy na své začátky ve školství? Podělte se o ně v komentářích.

Tereza Beránková