Prvním svátkem, který se v dnešní době vybaví mladé generaci v souvislosti s přelomem měsíce října a listopadu, je určitě Halloween. Již od začátku října narážíme na vydlabané dýně se širokou škálou výrazů, na kostry, lebky a pavučiny v každém větším obchodním řetězci. Na konci měsíce, konkrétně 31. října, vše vyvrcholí rejem roztodivných masek spolu s koledováním ve jménu získávání sladkostí. O Halloweenu (předvečeru Všech svatých) však dnes psát nechci, mnohem důležitější mi přijde zmínit oslavy Všech svatých (1. listopadu) a Dušiček neboli Památku zesnulých (2. listopadu). Ptáte se proč? Jednoduše proto, že bychom si měli zachovat tradice, o kterých se dnes již tolik nemluví a které na naše území vstoupily již s příchodem Keltů.
Slavnost Všech svatých je křesťanský svátek, během něhož si připomínáme všechny svaté, a to nejen ty, kteří byli oficiálně kanonizováni. Dušičky pak mají sloužit především ke vzpomínce na blízké, jež už s námi nejsou. Jak jsem již zmínila, tyto svátky mají svůj původ v keltské tradici. Konkrétně svátku Samhain, což bychom mohli popsat jako oslavu keltského nového roku. Podle keltské víry se v tento den prolíná náš svět se světem mrtvých. Dušičky tak, jak je slavíme dnes, jsou známé přibližně od roku 998. Oslavy s sebou přinášely mnohé zvyky, z nichž některé se postupem času vytratily. Jednalo se třeba o naplnění lampy máslem, házení pokrmů do ohně nebo pití studeného mléka. Naši předkové pekli housky ve tvaru zkřížených hnátů a také pečivo nazývané “dušičky”. Co však přetrvalo dodnes, je zapalování svíček na hrobech a pomnících. Svíčky mají symbolizovat světlo, které osvětluje cestu duším zemřelých do věčného života.
Dušičky jsou tedy časem, kdy se lidé zamýšlí nad smrtí a životem po ní. Pro mnohé je to doba, kdy si uvědomují krátkost lidského života a důležitost rodinných vztahů. Je to příležitost k projevení úcty a lásky k těm, kteří nás opustili. Osobně si myslím, že bychom s žáky o těchto svátcích a tématech měli hovořit. Předat jim znalost historie tak, aby pro ně tyto dny nebyly spojeny pouze s oslavami Halloweenu či podzimními prázdninami.
A tak jsem se rozhodla vzít děti na hřbitov!
Jistě, není to ideální místo pro výuku, ale kdy jindy jej společně navštívit než právě v tomto období. Nebojte se, nemusíte hned běžet žádat o exkurzi, spojovat třídy či rezervovat autobus, abyste dojeli na Vyšehrad. Nejedná se o skutečný hřbitov, vytvořila jsem si vlastní – virtuální. Využila jsem k tomu nástroj od společnosti Google, konkrétně Google prezentaci.
Výhodou této prezentace je vytvoření relativně interaktivního prostředí s možností volby široké škály prvků, obrázků, animací a spousty jiných funkcí (určitě tomuto nástroji věnuji některý z dalších článků, protože si to rozhodně zaslouží). Zde jsem si vystačila pouze s pozadím a obrázkem netopýra, který po kliknutí odkazuje dotyčného na konkrétní snímek s epitafem historické osobnosti.
Děti však zjišťují, že ten nám poskytne jen omezené množství informací o této osobě, její jméno budou muset na základě těchto informací odhalit. První, kdo správně odhalí všechna jména osob na virtuálním hřbitově, může být případně oceněn. Děti mohou pracovat ve skupinách nebo jako jednotlivci. Možností je spoustu.
A co bude potřeba? K této aktivitě budete potřebovat google účet pro vytvoření prezentace, počítač s připojením na internet a odkaz na prezentaci, který žákům nasdílíte.
Závěrem můžeme také vést diskuzi o tom, jaký význam má vzpomínání na zesnulé a proč je důležité uchovávat vzpomínku na významné osobnosti.
Hovoříte se svými žáky o této problematice? Máte zkušenost s jinou aktivitou na toto téma? Chystáte se nebo jste již vyzkoušeli něco podobného?
Budu se těšit na Vaše názory
Karolína Zábranská