Byl duben a věděla jsem, že druhý den za námi do Centra robotiky dorazí žáci devátého ročníku na exkurzi. V poznámkách v Outlooku jsem měla informaci – Lego Mindstorms, 9. ročník.
A jelikož jsem na přípravu neměla tolik času, kolik bych si přála, tak jsem si musela vystačit s kreativitou sobě vlastní. Jinými slovy jsem se šla podívat do učebny, zda máme sestavené nějaké roboty. K mé radosti byli zrovna sestaveni roboti s názvem TRACK3R – robot, kterého jednoduše sestavíte dle návodu v aplikaci Lego Mindstorms EV3 se stejným názvem. Teď už chybělo jen vymyslet aktivitu. Jak jsem si chvilku robota prohlížela, napadlo mě, že vypadá jako takový kosmický pes s rozdvojeným ocasem. A motivace k aktivitě byla na světě.
Motivace pro žáky z mojí strany byla asi taková:
Já: “Hezký dobrý den, jistě jste zvědaví, co jsem si pro Vás připravila. Co vidíte před sebou? (Na stole jsem měla vystavené lego stavby TRACK3Ry.)
Žáci: “Nějaký roboty z lega.”
Já: ”Výborně. Než se ale do čehokoliv pustíme, řekněte mi. Víte, jak se chová pes, když přijdete domů?”
Žáci byli ticho. Asi se divili, proč chci vědět, jak se chová pes. Jejich reakce byla zpočátku spíš nijaká než nějaká. Proto jsem se snažila zpřesnit svoji myšlenku.
Já: ”Konkrétně mě zajímá, jak se pes projevuje svým chováním, když se vrátí páníček domů z práce.”
Žáci začali říkat: “Štěká, skáče, vrtí ocasem, poskakuje, vrčí apod.”
Já: “Výborně. Tak právě jste se dostali k tomu, co Vás dnes bude čekat. Vaším úkolem bude ve dvojicích/trojicích vytvořit program pro tyto “kosmické” robotické psy, protože podle mě tak trochu vypadají.
Kritéria pro splnění zadání jsou:
- robopes bude autonomní – tzn. že jakmile spustíme program, už bude pracovat sám, může reagovat na podněty okolního prostředí,
- robopes bude vydávat radostný štěkot,
- robopes bude točit ocasem,
- robopes si bude “poskakovat”, otáčet se krátce ze strany na stranu.
Zde přikládám ukázku programu pro robopsa.
Následně jsme si s žáky pověděli něco o senzorech a motorech, které měl na těle robot upevněné. Představila jsem žákům programovací prostředí a slovně jsme si vyvodili, jak jednotlivých kritérií dosáhnout. Následně se žáci pustili do práce. Po počátečních rozpacích byli v závěru příjemně povídaví o tom, co si v rámci exkurze zkusili.
Co si z mého příspěvku vzít?
- Někdy stačí aktivitu, kterou s dětmi děláme, zasadit do jiného prostředí, a i tak splní svůj účel.
- Kritéria pro úspěšnou práci či splnění úkolu jsou skvělým vstupem k následné zpětné vazbě po skončení práce.
- A jako poslední asi, že i deváťáky může zaujmout lego a robotika, když se jim vše dobře “naservíruje”.
Faktické informace k aktivitě:
- Časová dotace: 40 minut
- Konstrukce a programování: Zvolila jsem variantu již postavené konstrukce v závislosti na mé časové dotaci. Z hlediska programování žáci pracovali se smyčkou, podmínkami, nastavením motorů a senzorů.
- Úroveň znalostí žáků z hlediska programování: Začátečníci. Již znali programovací jazyk Scratch, jejich slovy: “Párkrát jsme v něm dělali.”
- Kam ji zařadit? Informatika, robotika, pracovní činnosti (konstrukční část).
Raději jsem vždy připravená než překvapená. Nicméně někdy trochu té improvizace neuškodí.
Co Vy? Už jste také někdy zaimprovizovali a vlastně z toho vznikla skvělá hodina? Podělte se s námi o své zkušenosti v komentářích.
Martina Jedličková